Třídění s dětmi, pokus č. 3

Původně jsem zkusila postup: dát dětem krabici, aby tam vyřadili vše, co nepoužívají, nechtějí nebo jim nedělá radost. Dopadlo to tak, že se tam zavřela May a hrozně se tomu chechtala. Pokus číslo dva s mojí názornou ukázkou a s tím, že budou pokračovat sami, taky nedopadl. Krabici přinesly holky za chvíli, zalepenou izolepou a že mají hotovo. Obsahovala jeden nafukovací balón – pochopitelně nafouklý, jedno větší plastové autíčko a jednu větší plechovou krabici.  Pokračovat ve čtení „Třídění s dětmi, pokus č. 3“

Postup

Budu postupovat plus mínus podle návodu v knížce KonMari (od Marie Kondo). S přihlédnutím ke specifikům domáctnosti s malými dětmi a tím, kde žijeme.

KonMari doporučuje nejdřív poslat dál všechny věci, které vám nedělají radost. Já bych doplnila o věci, které mi sice radost nedělají, nicméně je potřebuju (lux). Pak teprve přemýšlet o tom, jak co kam uklidit.

Na tom jejím systému se mi líbí, že ke všemu přistupuje s úctou, někdy pro nás až nepochopitelnou. Věcem, pro které již nemá využití, poděkuje a pak je pošle dál. To mi sedí víc, než to prostě všechno vyházet.

Tak se do toho pustím, pokusím se vždycky vyfotit původní stav, celkovou hromadu věcí jedné kategorie, vytříděné věci a konečný stav.

Jo a jako bonus ještě KonMari píše, že uklizením a uspořádáním všeho většina jejích klientů i jaksi mimoděk shodila pár kilo. To by se mi taky hodilo, tak jsem zvědavá, jestli to bude fungovat. Takže zdokumentuji ještě výchozí a konečný stav sebe 😀

 

Není trvalého štěstí v žádném z předmětů tohoto světa. Je v nás.

Jo, pořádek je sice pro blbce a inteligent zvládne chaos, ale jen dokud nemá děti. Já mám tři. A už nezvládám. Tak jsem se rozhodla s chaosem vypořádat. Já chaotik a intelektuál. Já, která zásadně nežehlím. Já, která uklízení považuje až za tu poslední možnost a radši bych se stěhovala třikrát do zahraničí (i s těmi dětmi). Já, která neví, jak se co pořádně uklízí…

Zkoušela jsem to po troškách, po kategoriích a po místnostech. Podle sebe i podle FlyLady. To druhé vypadalo chvíli nadějně. Než jsem zjistila, že jednu tašku vytřídím a uklidím a mezi tím dvě tašky věcí mi přistanou. Když se počet věcí vynásobí pěti lidmi, nacpe do malého 3+1 a přihodí se k tomu dalších několik aut věcí, co jsme si přivezli z našich pobytů v zahraničí, vznikne nezvládnutelný chaos.

Pak se mi dostala do ruky knížka KonMari a ono to docvaklo. Stěhování do většího to totiž neřeší, jen odsouvá. A ve věcech štěstí opravdu nespočívá…

(citát v nadpisu je od p. Eduarda Tomáše, na YouTube je ke shlédnutí řada jeho přednášek, doporučuju. Ale to sem nepatří)