Není trvalého štěstí v žádném z předmětů tohoto světa. Je v nás.

Jo, pořádek je sice pro blbce a inteligent zvládne chaos, ale jen dokud nemá děti. Já mám tři. A už nezvládám. Tak jsem se rozhodla s chaosem vypořádat. Já chaotik a intelektuál. Já, která zásadně nežehlím. Já, která uklízení považuje až za tu poslední možnost a radši bych se stěhovala třikrát do zahraničí (i s těmi dětmi). Já, která neví, jak se co pořádně uklízí…

Zkoušela jsem to po troškách, po kategoriích a po místnostech. Podle sebe i podle FlyLady. To druhé vypadalo chvíli nadějně. Než jsem zjistila, že jednu tašku vytřídím a uklidím a mezi tím dvě tašky věcí mi přistanou. Když se počet věcí vynásobí pěti lidmi, nacpe do malého 3+1 a přihodí se k tomu dalších několik aut věcí, co jsme si přivezli z našich pobytů v zahraničí, vznikne nezvládnutelný chaos.

Pak se mi dostala do ruky knížka KonMari a ono to docvaklo. Stěhování do většího to totiž neřeší, jen odsouvá. A ve věcech štěstí opravdu nespočívá…

(citát v nadpisu je od p. Eduarda Tomáše, na YouTube je ke shlédnutí řada jeho přednášek, doporučuju. Ale to sem nepatří)