Třídění s dětmi, pokus č. 3

Původně jsem zkusila postup: dát dětem krabici, aby tam vyřadili vše, co nepoužívají, nechtějí nebo jim nedělá radost. Dopadlo to tak, že se tam zavřela May a hrozně se tomu chechtala. Pokus číslo dva s mojí názornou ukázkou a s tím, že budou pokračovat sami, taky nedopadl. Krabici přinesly holky za chvíli, zalepenou izolepou a že mají hotovo. Obsahovala jeden nafukovací balón – pochopitelně nafouklý, jedno větší plastové autíčko a jednu větší plechovou krabici. 
Dneska jsem to tedy zkusila obráceně. Dát jim každé jednu krabici, kam si mohou uložit svoje oblíbené kousky a pak s nimi projít zbytek a dotřídit to. To už dopadlo lépe. Máme krabici plnou věcí na poslání dál. Příště se ale nejdřív podívám na net, protože až teď jsem našla třeba tyhle tipy. Vyzkouším zítra při pokračování.

12. LET KIDS APPRECIATE THE DIFFERENCE BETWEEN CLUTTERED AND UNCLUTTERED.
There’s no better motivation for keeping things tidy. This is a huge argument for occasionally doing a large-scale decluttering.

In the photo above, we moved everything (that weighed less than 100 pounds) off my boys’ floor and into the hallway so they could appreciate the difference. Then we carefully decided together what belonged in their room, what belonged elsewhere, and what should be given away.

13. YOUR TIDYING ISN’T GOING TO END.
There is no one-and-done tidying up for parents: kids grow and change quickly, and so do their belongings. Frame your expectations accordingly and you’ll be much happier.

Advertisements

10 thoughts on “Třídění s dětmi, pokus č. 3

  1. Já se snažím ten rozdíl mezi zaneřáděno a nezaneřáděno ukazovat neustále. Ale mé dceři se nějak ví líbí v tom zaneřáděném :-)) Tak ale možná to v ní zanechá nějaké stopy jako u mě pořádkumilovný otec. Snášel sice můj bordel, ale tu svou šachovou část pokoje si udržoval poctivě do komínků 🙂 Možná to někde v podvědomí zůstalo .-)

    Liked by 1 osoba

      1. Jo, jo :-))))) Příklady táhnou. By mě zajímalo, kdo u nás v rodu s tím začal. A kde pobrala má sestra tu pořádkumilovnost? Možná z otcovy strany??? 🙂

        To se mi líbí

      2. 🙂 Vidíte, další téma, kde se neshodneme 😀 Já totiž razím názor, že dětem (v podstatě a genech) více vyhovuje systém a řád. Tudíž „pořádkumilovnost“ se nejen dá, ale musí podporovat (učit). Pokud ji nemají, je to ve výchově, nikoli genech. PS: jako příklad uvádím právě Kon – kdyby nebyla potřeba „systému“ vrozená, rozhodně by tolik lidí „neobrátila“ 😉

        To se mi líbí

      3. Neřekla bych. Kdyby to bylo jak říkáš, nikdy bych (nejen já) nenaučila dítka uklízet, např. Můžeš být chaotik, flegmatik, frý … Ale – přijde čas, kdy by člověk měl přijmout odpovědnost, uvědomit si, že je Příkladem pro děti (ať chce nebo ne), přestat dělat věci „po svém“, protože už se netýkají jenom jeho (při. lidi neumí vařit, poněvadž je doma nenaučili, jelikož rodičům vařit prostě „nesedlo“ atd. atd.) Základ musí být odmala (všimla jsem si, že i ty, co vydávají knihy a mají úspěšné blogy, píší – na rozdíl od ostatních „demofšechno“- o dětech cca 2), a pak se to dá zvládnout. Za (nejen) mě – smála jsem se u toho článku z odkazu, protože když někdo starší (já a další X+) říká ze zkušenosti:“je dobré to dělat takhle“ – divila by ses, kolik frýdemo rodičů, matek zvlášť, se do mě pustí 😛

        To se mi líbí

  2. Hmmm, při našich pokusech o třídění dochází na schovávání se pod peřinou i pod postelí, pláč nad vyřazenými věcmi (a to i těmi, které jindy odmítají nosit nebo jsou jim zjěvně malé), prosby o jídlo a pítí, bitky o to, kdo musí víc na velkou a když jsem tuhle stála na svém, odplížily se pro tatínka, aby je zachráníl. Nakonec to vždycky nějak dáme … ale v průběhu su opakovaně ledově klidná, na panáka i na mrtvici. Zato když se třídí moje skříň … to jsou nastoiupené v plném šiku a hastroší se mi do všeho …
    A když si mám chuť někde postěžovat, zejména moje mami je expert na to, vysvětlit mi, že je to všechno způsobeno výhradně mojí neschopností a že mi správný postup říkala už mockrát. Takže za mě – respekt a držím palce. Každá změna je těžká, změna vlastní osoby je nejtěžší. A jít do toho jako ty, to chce odvahu. Držím palce a těším se na další posty.

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s