Postup

Budu postupovat plus mínus podle návodu v knížce KonMari (od Marie Kondo). S přihlédnutím ke specifikům domáctnosti s malými dětmi a tím, kde žijeme.

KonMari doporučuje nejdřív poslat dál všechny věci, které vám nedělají radost. Já bych doplnila o věci, které mi sice radost nedělají, nicméně je potřebuju (lux). Pak teprve přemýšlet o tom, jak co kam uklidit.

Na tom jejím systému se mi líbí, že ke všemu přistupuje s úctou, někdy pro nás až nepochopitelnou. Věcem, pro které již nemá využití, poděkuje a pak je pošle dál. To mi sedí víc, než to prostě všechno vyházet.

Tak se do toho pustím, pokusím se vždycky vyfotit původní stav, celkovou hromadu věcí jedné kategorie, vytříděné věci a konečný stav.

Jo a jako bonus ještě KonMari píše, že uklizením a uspořádáním všeho většina jejích klientů i jaksi mimoděk shodila pár kilo. To by se mi taky hodilo, tak jsem zvědavá, jestli to bude fungovat. Takže zdokumentuji ještě výchozí a konečný stav sebe 😀

 

Advertisements

20 thoughts on “Postup

    1. Myslíš vytřídit? Z bytu. Ale postup podle rady v knize je všechny věci jedné kategorie dát na hromadu doprostřed pokoje a pak každou vzít do ruky a zeptat se sebe, jestli ti ta věc přináší radost… Takhle to zní asi zvláštně, ale má to docela úspěch tak to zkusím a uvidím. Horší to snad nebude.

      To se mi líbí

  1. typ:“Hrň to před sebou“ 😆 Asi je to divné, ale úklid začínám u odkladiště. Prohlédnu, zjistím (většinou), že jsou tam i (už) zbytečné věci – vyhodím je Hned. (Důvod:potřeby se mění – co se zdálo před čtyřmi měsíci jako super nápad – může být v nových souvislostech volovina). Nastavím si jasná kritéria (u oblečení, hraček…). Logik i tatin dostanou upozornění tak tři dny předem, aby měli možnosti si zachránit „poklady“, pak už jsou všechny řeči marný (tráví doma minimum času, těžko ví, co je třeba, co ne. Nehledě k věčné pravdě, že domácnost tvoří žena). Předem domluvím odnos nebo odvoz „darovaných“ věcí.
    Den D: zkontroluju 3 věci: odkladiště + vyhazovací pytle + darovací tašky(krabice…). Pak jednoduše vlítnu do místnosti a beru to podél stěn, jak to leží a běží (skříně, police, krabice..bez kategorií a přenášení) kolem dokola pokoje. Když skončím: Okamžitě odneseme věci na vyhození, na darování připravíme ke dveřím Zvenku. Logik s tatinem odnáší pytle, stírají prach atp. Co mi na tom vyhovuje: Vidíme výsledek; Odkládací prostory se nezvětšují a přitom se nikde neválí věci „na potom a pak SE někam“; jasná kritéria = není čas „přemýšlet, litovat“; neberu jednu věc vícekrát (čas, námaha); nezbývá mi „na potom a jindy“ = nemusím se do místnosti vracet (nějakou dobu);

    To se mi líbí

      1. Ještě tak oblečení, i když třeba s tím dětským už to taky není co dřív, menší děti dorostly ty naše a zase schovávat něco po těch našich na děti, co jim je teď něco mezi rokem a třemi, to taky není únosné. Po sobě občas něco šoupnu k mámě, jak se jí tam střídají ženské, leccos udá – jenže zase taky kolikrát přinese mně, takže to taky není ono 🙂
        Teď mám nakupené hračky, chci je odnést do školky – už půl roku!!! 😀

        To se mi líbí

    1. V každém městě funguje něco jiného. Tady – na věci (od halenek po povlečení i boty) jsou kontejnery „textil“. Větší kusy – charita, azylák, domy pro seniory, sklady, inzeráty – třeba na nevyhazujto.cz

      To se mi líbí

      1. jj, taky jsem s tím po přestěhování měla problém. zvl. když jsem se třeba radostně přihnala do azyláku (pračka – starší, ale fční) – a vymetli mě jak smetí 😦

        To se mi líbí

      2. Ale to já jsem se tam i zastavila … Jednak na to mají blbé předpisy (což je fakt), za druhé je to o lidech. V tom konkrétním měly představu, že lepší bude, když jim dám novou a starou si nechám :/ S oblečením – stejné.

        To se mi líbí

  2. Ježkovy voči Sedmikrásko, dej mně nick, mám tady i plesovky, když mně bylo třicet. Mohla bych to nabídnout národnímu, do sbírky starožitných garderób?
    Dneska mě to také bere, dědovi jsem zjara nakázala, že dřevo ze zadní terasy musí zmizet, že si tam dám na léto kanape a on tam, ještě nějaké přidal, no nezabila bys ho?

    Liked by 1 osoba

    1. Teda, tak to je dobrá sbírka 🙂 můj táta to má podobně jako já a dodneška si pamatuji tu radost, když jsem v 17 objevila na chalupě jeho sbírku oblečení ze 60. Let… Díky podobné postavě mi to všechno padlo 😀

      To se mi líbí

      1. Ne, proč dotčena? Nevadí mi kritika, pokud to není něco ve stylu, že jsem úplně neschopná… A rada se vždycky hodí. To bys to musela vidět, jak to tady vypadá… Mám celkem na úplně všechny věci všech v rodině jednu jedinou skříň (brzo bude fotka, tou musím začít). K tomu pár policových dílů ikea a jednu komodu. A jeden vysoký díl se zásuvkami. Jednu knihovnu policovou a jednu vestavnou, viz fotky. A jak už jsem psala, žádnou komoru, žádný sklep, žádnou půdu a žádnou chalupu na odkládání.

        Liked by 1 osoba

      2. Rozjíždíš stránku, neměla a nemám v úmyslu kritiku, jen jsem ji navštívila a chtěla říci, že jednou ti mnohé může chybět, jako třeba mě dnes. Moc mi dnes chybí mnoho věcí po rodičích, nevyhodila jsem je já, byl to někdo jiný a své tehdejší benevolence a bezradného otálení, dnes upřímně lituji. Tatínek dělal léta rodokmen, je pryč, kroniku obce, taktéž, mnohé cenné dokumenty z války a po ní, jeho deníky. Když zemřel tatínek, já dlouho plakala a moje švagrová uklízela, pro ni bezcenné.
        Máš pravdu, život není jen ve spotřebě a věcech ale také není v tom, se lehce zbavit čehokoliv a city k věcem, jsou i vztah ke vzpomínkám, j e d n o u.
        Není zjevné, proč ten chaos? Jestli se stěhuješ, nebo takhle uklízíš? Nebo je to trvalý stav? I odložené, může být v pořádku, mít své estetické místo. Systém, je tedy základ, vaše soužití není na počátku a smysluplně si zařídit dům, nebo byt, je třeba od počátku plánovat, ne?
        Tak dobře tě neznám, abych soudila a rozpoznala tvůj životní styl ale jestli je tohle trvalý stav, moc se mně to nelíbí.
        Kdybych i byla nucena, mít věci v krabicích, polepila bych je hezkou tapetou a udělala pro ně jednoduchý regál. Pro nás s dědou, otázka dvou dnů, jeden den levně nakoupím komponenty a druhý den je hotovo. Pár šroubků, prkének, tapeta a čtyři hranoly.
        Estetika a řád v životě, je i výchovný element pro děti.
        Hodně štěstí Sedmikrásko.

        To se mi líbí

      3. Takové nenahraditelné rodinné cennosti bych nevyhodila… zatím je skladuje moje máma…
        No to jsi trefila, my se vlastně pořád někam nebo odněkud stěhujeme. A mezitím se z dočasného útočiště pro věci stalo trvalé a věcí neustále přibývá…
        Jinak s tím řádem to je těžké. Pro mě. Jsem založením chaotik, neplánuji, neumím to a když to zkouším, většinou nastane něco, co plány úplně přeorá. Mám to po tatínkovi… A ano, on taky neumí vyhazovat a navíc má leta stejnou postavu, takže má toho za ty roky nasbíráno hodně moc… v porovnání s ním jsem břídil. Tuhle povídal, že má asi 1000 kravat, 1500 košil a 200 obleků. Plus asi 10000 knih. Také v paneláku 😀

        Liked by 1 osoba

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s